eONE-FORTY umí bavit

Celoodpružené e-biky Merida dostaly pro letošek novy karbonový rám s integrovanou baterii, respektive dostal jej model eOne-Sixty, a pak novinka, která sice v segmentu nemotorových fullů Merida je již par let stálicí, ale s elektropohonem zatím v nabídce nebyla. Řeč je o eOne-Forty, biku s univerzální hodnotou zdvihu a designem rámu, jenž doslova vyzrál pro vytříbené chuťové pohárky vyznavačů maximální zábavy v terénu, a bude mít díky svým vlastnostem zcela jistě našlápnuto na velký úspěch. 

Trendy nejsou na škodu

Rozdílný průměr kol, univerzální geometrie na pomezí endura a v poslední době zmiňovány „fun factor“ v takové míře, že dokud udržíte řídítka a baterie má šťávu, nechce se vám slézat z kola. Tedy v případě testované eOne-Forty 8000 to platilo stoprocentně a ukázalo se, že zatímco leckdy jsou aktuální trendy v případě změn geometrie, plné integrace baterie či mixu průměru kol skoro až zbytečným mrháním času konstruktérů, v tomhle případě se z nich podařilo vytěžit maximum. Merida spoléhá na pohon Shimano a plna integrace baterie si tedy vyžádala velký otvor ve spodní trubce karbonového rámu, takže spodní plastový kryt s jednoduchým uchycením je logicky nutnosti. Žádný zámek na klič, baterii lze vyjmout jen povolením jisticího imbusového šroubu, což ale díky snadno přístupnému nabíjecímu portu před spodním okem tlumiče není nutné. Kdo jste ještě neslyšel o možném přehřátí integrovaných baterii v dlouhých alpských výjezdech, tak vězte, že v případě tohoto elektrokola o něm asi neuslyšíte, protože to konstruktéři vyřešili nasávacím žebrováním ventilace Thermo Gate, což jsou příčné otvory hned za hlavovou trubkou. Těmi proudí vzduch k baterii, takže ji ochlazuje a navíc tudy do rámu vstupuji i bovdeny či kabel od displeje, mimochodem zcela bez nějakých zvukových projevů během testování v terénu, což chválíme. Celkovým designem ale rám vychází z původní linie fullů značky, ať už s elektropohonem nebo bez něj, takže nechybí stylizovaný „zobák“ na hlavové trubce, její rozšířený a ostřeji řezaný přechod do horní trubky, a ta pak nepostrádá typické prohnuti před sedlovou trubkou. 
Nad šasi motoru je dvojice nosných ramen spodního čepu tlumiče, pod nimž je volny otevřeny prostor, takže žádné „jezírko“ v případě deštivých vyjížděk. Asymetrické řetězové vzpěry, napojení sedlových vzpěr i vahadlo přepákování tlumiče s pozici hlavního čepu v dopředu vysunutém lomeni sedlové trubky vychází rovněž z předchozích modelových řad, ale na rozdíl od nemotorizovaných fullů zde není plovoucí provedeni tlumiče, takže jde u zadní hliníkové stavby o přepákovaný jednočep. Velice elegantně se podařilo umístit vedeni bovdenů a kabeláže na přechodu do zadní stavby, takže jim nehrozí kontakt s pláštěm ani nějaké lámaní či výrazný posun. A čtyřlistový třmen brzdy se dokonce vešel na vnitřní stranu, takže netrčí nad sedlovou vzpěrou. Testovaná druha nejdražší eOne-Forty 8000 opravdu vypadá hodně dospěle a nepůsobí zbytečně „nakynulým“ dojmem kvůli integraci baterie. Rozdílné průměry kol, kde se to pak nepřehánělo s tloušťkou plášťů až do ryzího „pluska“, odpruženi Rock Shox v teměř „enduro“ specifikaci a sada Deore XT s brzdami SLX, ničemu z toho nemůžeme cokoliv vytknout. S ohledem na teleskopickou sedlovku a její spodní ovládací páčku pak kvitujeme použiti dvojice tlačítek na objímce řídítek pro přepínání režimů výkonu, přece jen nám to vyhovuje víc než ovládaní elektronickou řadící páčkou. A pokud budete montovat řídítka sami, neděste se otvoru v jejich středové partii, je tady kvůli kabelu od ovladačů k displeji, aby mohl byt taženy vnitřkem. Hru s detaily pak dokresluje sportovní sedlo s vespod integrovaným pouzdrem na vlastni multiklíč, agresivní gripy (pozor, bez rukavic koušou), řídítka s velice příjemným zahnutím, a přitom vlohy pro agresivní jízdu a vnitřní blokace hlavového složeni proti nechtěnému protočeni řídítek. Kdyby nefungovala, je na spodní trubce ještě gumový ochranný doraz, takže myšleno bylo na vše. 

„Must have“ geometrie 

Zapínáme pohon tlačítkem elegantně zakomponovaným do horní trubky, volíme nejslabší Eco režim a na rámu velikosti L vyrážíme vstříc prvním kilometrům. Posed s optimálními mírami pro maximálně 180 cm vysokého jezdce patři mezi zlaty střed mezi dlouhou modernou a klasikou, paradoxně není tak znatelně cítit strmější sedlový uhel, jenž by měl navyšovat stoupací schopnosti. I na rovině tak jezdec nesedí tlačen zbytečně dopředu na řídítka, naopak má maximum komfortu, z něhož ale není problém bleskově přejit do agresivnějšího jízdního stylu. Kombinace dvou průměrů kol totiž překvapivě neomezuje na rovině ani ve výjezdech, takže je kolo až návykově ovladatelné. Ideální výška těžiště nabízí prostupnost terénem bez nadměrného rizika kontaktu 165mm klik s terénem, odpruženi je spíše ve sportovnějším modu nebo je to spíš jen dojem dany hodnotami zdvihů (140/133 mm) a zbytečně nepohupuje při šlapání. Tohle jednomu hodně rychle padne do ruky, a jakmile jsme v těžším terénu, je to ještě lepši. Tady už přepínáme na střední režim Sport, ať si jízdu trochu užijeme a kolo jako by najednou vybízelo k maximálnímu dovádění na každém metru cesty. Chcete dát wallride na břehu vedle cesty? Prosím, a pak si odskočte hranu po zadním jen s razantnějším přitažením řídítek, příjemná hmotnost kola je tomu vyloženě nakloněna. Chcete vyjet ostré stoupání? Stačí zařadit zadních 51 zubů a vysokou frekvenci šlapání to tam s posedem lehce na špičce sedla poslat. Bike se nestaví přehnaně ochotně na zadní, ale také to není mašina s dlouhou zadní stavbou, kde by výjezdy hrály prim. Umí prostě všechno a jezdce nechce omezovat (snad jen blokaci hlavového složeni v takřka trialových pasážích s extrémně vytočenými řídítky), takže jen stačí hrát si s posedem a makat. To jsme prověřili na cestičkách od motorek, které nás protáhly lesem sice s pocitem proviněni, ale úsměvem od ucha k uchu. Ty neostřejší výjezdy pak daly vystřízlivět z pocitu opojeni, přece jen pod zadkem nemate tolik „koni“, ale ve sjezdech kolo snese až brutální záležitosti, které bychom s ohledem na hodnoty zdvihů ani nečekali. Tady se lze až „endurově“ opřít o řídítka v ideální výšce a poslat to střemhlav dolů, devětadvacítka vpředu to zařídí. Do zatáčky přitom bike dovolí ostrý náklon a vystřel po zadním hezky „pod plynem“. Tohle není dlouhé enduro ani hodně hravý trailbike nebo pohodlný all-mountain, je to všechno v jednom, s přesahy do zmíněných kategorii a „agressive trail“ by bylo vystihující označení. Snad jen výše zmíněné zdvihy a pod brzdou nepatrně tuhnoucí zadní stavba se občas přihlásí ke slovu s tím, že už je toho dovádění na ně příliš. Cvaknout vidlici v maximální kompresi pod sjezdem na dno nebo pocítit v nejrozbitějších pasážích menši ochotu zadního odpruženi zvládat „obludnosti“, to je na zamyšlenou, zda by na tohle už nebyla vhodnější sestřička eOne-Sixty s hlubším odpružením. Přesto ale ve výsledku jasně cítíme, že tohle kolo bude univerzálem pro většinu vyznavačů e-terénu a jeho geometrie je z těch, které byste si přáli mít i v bezmotorovém provedeni. Prostě zvládá terén s takovým nadšením, že je to takové to „must have“, které po vyzkoušeni nutně potřebujete. Pohon reaguje vice na silnější záběr do pedálů, takže nepočítejte s nějakým šizením pouhým otáčením pedály, tady si to senzor přítlaku na pedál umí spočítat a nabídne vám projev bližší standardnímu šlapání. Je znát šlapání v sedle a z něj, přítlak na pedál prostě umí rozlišovat silu, což jsme ocenili při překonávaní spadlých kmenů, tam reaguje motor přesně na povel. A když už nemate silu, stačí zapnout Boost režim a motor podává maximální výkon, jenž byl občas skoro až zbytečný (najeto Trail / Boost / 102kg jezdec / 34 technických km). Z něj vás ale bezpečně zbrzdi čtyřpístky SLX, jejichž 203mm kotouče nemají problém asi nikde. To platí i pro obuti Maxxis, kde osvědčené miniony s trojitou tvrdosti směsi rovněž nezklamou na žádném podkladu. Jak shrnout eOne-Forty jedním slovem? Zábavná. To asi nejlépe vystihuje její projev a pak už jen hledat nuance napovídající, zda je tenhle stroj jako univerzál schopny jet rychle všude, nebo raději pořídit vyšší zdvih pro ještě brutálnější jízdu. Testovaný e-bike dokázal přesně najit optimum pro zvládaní terénu i svižnější jízdní projev, ať už vám dojde šťáva, nebo mate plnou kapacitu. Už nechceme dal chválit, jdeme se raději ještě projet. 

*Převzato z Časopisu Cykloservis